STOP CRUELTY STOP SLAUGHTER

Nejsme tu jako zástupci zvířat, protože zvířata sama mají hlas a neustále se bouří na farmách, na jatkách, v rybářských sítích, ze všech sil se upínají k životu, protože jsou to cítící bytosti a zažívají stejné utrpení jako my. Mnoho lidí, kteří se dívají na tento program, se pravděpodobně nikdy nesetkalo s pohledem skotu vedeného na jatka. Já jsem jich za ta léta potkal mnoho a nikde jinde jsem neviděl tak silné pouto k životu: zvířata, která strkají čumáky mezi mříže, která křičí, vykazují známky stresu, kanibalismu, apatie, stereotypní chování, které svědčí o silném trápení; není to otázka empatie, ale spravedlnosti. Žijeme v době, kdy si začínáme stále více uvědomovat nerovnost a potřebu práv ve státě, který by se měl zavázat k tomu, že zaručí základní práva lidem, a slibuje je i zvířatům, jak je to zakotveno v naší ústavě. Proč nám tedy připadá tak absurdní myslet si, že život zvířete je důležitý? Proč se vysmíváme těm, kteří se to nestydí říci a bojují za svá práva? Vždyť my lidé jsme také součástí živočišné říše: jedno máme všichni společné, a to kritérium prožívání, vnímání a cítění, takže každý živočich by měl mít právo na život.